Jaro je tady

Na jaře mě nejvíc baví to probouzení

Jsem spíš člověk teplomilný a v plískanicích, sněhu a ledu velmi trpím. Moc mě netěší, když se ráno podívám z okna a vidím jen holé větve stromů a promrzlou rezavou trávu. Vždycky začnu lamentovat, že ať si je zima na horách, tam může být třeba metr sněhu, ale tady potřebuji suché chodníky a žádnou ledovou krustu na svém automobilu. Musím se přiznat, že mě to stále ještě dokáže na chvilku úplně rozhodit. Mám potom špatnou náladu, do ničeho se mi nechce a ještě to celé umocním takovými hláškami, jako

to je počasí, akorát tak na spaní, to se mi ani do ničeho nechce

A už to jede přátelé, už se to valí, jako vodopád, ta rozmrzelost, špatná nálada a negativita, která na sebe nabaluje další kolize a nepříjemnosti, které se mi potom dějí. A to je právě to, co zřejmě většina lidí dělá stejně jako já. Jenomže já už vím, že toto mi nepomůže. Bude snad jako mávnutím proutku tepleji když se rozčiluji? Nebo si nožkou vydupám sluníčko, když budu spílat a obviňovat kde koho, že je zima?

Nebude. Nestane se vůbec nic.

Tedy okolo mě se nic nestane. To jenom já se povezu dál na té vlně trudnomyslnosti a nebude mi vůbec pěkně na duši. Takže vždycky, když mám chuť si stěžovat a cítím, že se nechávám ovlivnit svým okolím, okamžitě

přepnu kanál a hledám jinou frekvenci

Už jsem se totiž poučila a je mi jasné, že tím, jak mám nastavené pocity a emoce si vytvářím to, co se mi zase na oplátku děje. Kde jsme to tedy přestali? Přece u jara. To je skvělá událost, která nás čeká. To, jak se vše začíná probouzet. Miluji tu čerstvou sytě zelenou trávu a úplně malé, statečně se deroucí pupeny na větvičkách stromů a keřů. Vždyť za pár týdnů z nich budou nádherné lístky a kvítky úžasných barev. Tak si to pojďme užívat a nechme vše ostatní odplout.