Žehlím v přítomném okamžiku

Stále někde čteme a slyšíme, že máme být tady a teď, že největší bohatství je přítomný okamžik a že jen v tomto momentě můžeme utvářet svou realitu. Když jsme tady a teď, může se naše moc začít projevovat. Co to ale vlastně znamená být plně v přítomném okamžiku?

Možná si říkáte, vždyť jsem tady, nikam neodcházím, neodplouvám do jiné dimenze, tak to znamená, že jsem přece stále v přítomnosti?

Je to ale trochu jinak. Jako příklad si můžeme představit třeba takové žehlení prádla. Je to celkem nezáživná činnost, řekla bych tak trochu jednotvárná, namáhavá a většinou bych ji přenechala někomu za trest, leč na druhou stranu je to práce velice užitečná a pro rodinu přínosná. Myslím, že spoustu žen má nakonec velkou radost z úhledně naskládaných komínků voňavého prádla, no ne?

Vraťme se ale k souvislosti s přítomným okamžikem. Myslím, že nejsem sama, kdo si žehlení doplňuje různými podpůrnými „činnostmi“, nebo si vytváří jakousi kulisu, která odvádí pozornost, zdánlivě zkracuje dobu, po kterou se hrbíme nad prknem a odvádí naše myšlenky kamsi, jen ne k tomu, co právě děláme.

A nyní jsme u jádra věci.

Odvádíme svou pozornost jinam !

Žehlíme, myslíme na něco co bylo … (v práci, ve škole atd.), a nebo na to, co bude … (zítra v práci, ve škole atd.). Leckdy u toho vaříme a děláme další možné věci. Naše mysl, naše pozornost, naše zaměření je buď v minulosti, nebo v budoucnosti. Možná se také díváme na film a jsme v nějaké úplně jiné realitě, někoho docela jiného, než jsme my sami. Jsme zkrátka všude jinde, jen ne

TADY A TEĎ

Z přítomného okamžiku utíkáme stále. Jedeme autem a naše mysl probírá všechno možné. Přeskakuje z jedné myšlenky na druhou, rozvíjí je, přidává další a další a tak stále dokola. Nakonec, když dojedeme na místo určené, zjistíme, že jsme vlastně řídili automaticky a z celé cesty nevíme skoro nic.

Venčíme pejska a v parku přemýšlíme nad zítřejší pracovní poradou, služební cestou, nad tím, co budeme vařit o víkendu, nebo co nám dneska zase provedla nepříjemná kolegyně. A to je ještě horší, protože nejen, že nejsme tady a teď, ale ještě rozdmýcháme negativní emoce, které už jsme jednou cítili a nyní je prociťujeme znovu a znovu.

Zkuste tedy „žehlit v přítomném okamžiku“!

Vnímejte, jak vám prádlo pod žehličkou měkne, jak z něj stoupá příjemná vůně aviváže, jak vaše prsty přesně pracují a jak vám to celé jde krásně od ruky. Prostě „jenom žehlete“. Víte jak to říká Don Miguel Ruiz v jedné ze čtyř dohod:

Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete

Nemyslete si ale, že je to tak jednoduché. Jen si to zkuste. Uvidíte, že se vám zpočátku podaří zkoncentrovat jen na pár minut.

Vaše myšlenky jsou totiž velmi neodbytné a začnou k vám připlouvat a vtírat se do mysli i když o ně nebudete stát. Nevadí, zkuste to příště a zkoušejte to vždy, když něco děláte.

Je to totiž jako meditace. I při ní je třeba soustředěná pozornost na jeden bod. Nejčastěji na vlastní dech. Ale pokud jste zkoušeli meditovat, jistě jste měli problém s myšlenkami, které bylo obtížné udržet na uzdě.

Tak tedy zkoušejte, trénujte a můžete si časem zkusit zaznamenat, jak dlouho se vám daří udržet koncentraci. Až budete vytrénovaní a budete v tom dobří, máte nejlepší předpoklady udržet svou pozornost na nějaký pozitivní obraz ve své mysli. Třeba na vaše nové Já, právě takové, jaké si přejete aby bylo. Nebo možná na místo, kde toužíte být, na osobu, kterou chcete potkat a na situace, které si přejete prožívat.