Zlo

Tma

Tma byla vnímána negativně a přestavovala prostředí negativních sil. Tyto obavy byly podpořeny představou, že božství je spojováno se světlem a zlo s temnotou. Nejstarším symbolem zla je Černé slunce ze starověké kosmologie babylonské. Tibeťané zase považují černé kameny za špatné skutky naproti bílým, které představují dobré skutky.

Satan

Kníže temnot je nejslavnější představitel zla. Původně byl ve Starém zákoně pouze služebníkem Jehovy, který jej posílal, aby pokoušel lidstvo. V křesťanství byl posléze Satan spojen s Luciferem, což byl padlý anděl, jehož Bůh srazil do pekla za hřích pýchy. Jelikož k tomu došlo ještě před Stvořením, sám Satan (Lucifer) se zasvětil zlu.

Ďáblové

Nejen samotný Satan, ale také nižší ďáblové, kteří byli jeho následovníky představovali ve středověkém západním umění zlo, pokušení a nemorálnost. Objevila se tak hybridní postava podobná klasickým zobrazením pohanského boha Pana a jeho následovníků Satyrů.  Toto obhroublé božstvo, které se vyznačovalo kozlími rysy ztělesňovalo zvířeckost. Také v umění bývají ďáblové vyobrazeni s rozeklanými ocasy, rohy, kopyty a netopýřími křídly. Často u sebe nosili vidle, jimiž poháněli hříšníky do pekla. Dalším zástupcem pekla je rovněž Mefistofeles, který symbolizuje pokušení, které se skrývá v přílišném sebeuspokojení. O tom vypráví faustovská báseň, kdy Mefistofelova nabídka uspokojila Faustovo přání a dle středověkých pověr pak všichni příliš chytří a úspěšní musí být ve spojení s ďáblem.

Čarodějnice

Po staletí děsily lidstvo a bývaly respektovány jako odbornice na umění věštby. Někdy byly také nazývány služebnicemi ďábla a tak se staly symbolem zneužívání okultních sil. Čarodějnice uctívaly Satana na jejich sabatech a v 15.-17. století bylo upáleno tisíce nevinných žen, které byly za čarodějnice prohlášeny. K nejznámějším symbolům čarodějnictví patří sovy, černé kočky, ropuchy, vlci, lišky, hadi a také jedovaté rostliny.

Had

Má různorodou symboliku, ale v západním umění je had především symbolem zla. Někteří svatí bývají zobrazováni jak rozdupávají hada a představují tak čistotu a jiné ctnosti. Tradiční představa hada jako nepřítele vychází z knihy Genesis, kde had ponouká Evu, aby ochutnala zakázané ovoce. Na obrazech Ukřižování symbolizuje had u paty kříže prvotní hřích.

Drak

Na rozdíl od asijských zemí, kde je symbolika draka kladná v západní tradici je převážně symbolem zla. V pohanských legendách je symbolem neštěstí, tyranie a krutosti. V křesťanství představuje oheň chrlící zobrazení ďábla. Na některých obrazech bývají draci vyobrazeni v zápase se svatými bojovníky, jako je Jiří nebo archanděl Michael. Se Satanem jej také spojují společné rysy, a to  netopýří křídla, rohy a někdy je zobrazován s orlíma nohama a šupinatým tělem. Příbuzným draka je mořský had, s nímž zase v klasických mýtech bojovali antičtí hrdinové.

Hydra

Objevuje se v řeckých mýtech a jedná se o mnohohlavého vodního hada, který se skrývá v močálech. Když Héraklés uťal hydře jednu hlavu, vždy jí na to místě vyrostly dvě nové. Ten jí proto začal odseknutá místa vypalovat ohněm. Tato příšera představuje proměnlivou podstatu zla a obtížnost se natrvalo zbavit hříchů.

Bazilišek

Je dle mýtů symbolem zhouby šířené ďáblem. V představách  bazilišek propojoval zlo a nemoc. Vzhledem připomíná dle egyptských zobrazení kobru. Tradiční vyobrazení je s kohoutí hlavou, křídly a hadím tělem. Někdy mívá ještě na hlavě korunu. Také mu byl připisován ohnivý jedovatý dech a upřený pohled, který dokáže zabíjet.

Kočka

O kočce panovala představa, že může být přestrojeným ďáblem a to už v keltském folklóru. K této představě také přispěla řecká mytologie, dle které kočky doprovázely bohyni podsvětí Hekaté, jež byla bohyní čarodějnic, duchů a nekromancie. Kočky si také zasloužily tuto pověst díky nočním lovům, vidění ve tmě apod. Z dalších jejich projevů jsou to například kradmé pohyby, změny nálady a schopnost náhle vytáhnout drápy. Kočka také bývala jediným společníkem osamělých starých žen, které se tak snadno mohly v představách lidí spojovat s čarodějnictvím.

Ropucha

Ropuchy byly dle představ pomůcka čarodějnic, které je přidávaly do různých lektvarů. Také ve středověkých pověrách je symbolem spojeným se zlem, tmou a lakotou.

Sova

Získala spojení se symbolikou zla v důsledku jejích zvyků, jakými jsou noční létání, noční lov a také tajemné houkání. Rovněž má obrovské oči a upřený pohled a proto bývala spojována s okultními silami a schopností vidět do budoucnosti. Tyto zlověstné aspekty z ní učinily symbol smrti a to v Severní a Jižní Americe, Indii a starověkém Egyptě. Ačkoliv bývá spojována s moudrostí, byla ve středověké Evropě považována za dalšího průvodce čarodějnic.

Netopýr

Další tvor v řadě, který byl považován za nepřítele světla s okultní schopností způsobovat zlo. Někteří nemocní si jej přikládali na tělo s vírou, že z nich chorobu vytáhne. Jako ochrana před démony se někdy přibíjel na dveře.  V  jihoamerických státech  také některé druhy netopýrů sají zvířecí krev a tím si získali i mylnou představu lidí, že mohou sát i krev lidskou.

Liška

Se svou vlastností plížit se po nocích za účelem lovu a mazaným přístupem bývala liška přirovnávána k lstivosti ďábla. Středověká církev z ní učinila symbol zla a záludnosti.

Vlk

Byl převážně symbolem dravosti a v křesťanství představoval zlo, které útočí na ovce z Ježíšova stáda. Severský mýtus o konci světa Ragnarok vypráví o tom, jak obrovský vlk Fenris spolkne Slunce. Také příběhy o vlkodlacích jsou velmi rozšířené.

Levhart

V křesťanské tradici byl symbolem hříchu. To je zřejmě založeno na biblické analogii, kdy levhart nemá schopnost měnit své skvrny a nedokáže změnit své špatné návyky. Někteří šamani nosili levhartí kůže na důkaz toho, že dokážou ovládnout zvířecí síly.


Zdroj: Tresidder Jack, 1001 symbolů, Euromedia group, Londýn 2003