Andělská pomoc

Možná se vám už také stalo něco podobného. Je prosinec a já jsem si vzpomněla na jeden zážitek, který se udál právě v tomto měsíci před několika lety. Vždy, když to někomu vyprávím, má husí kůži. Ne proto, že by to byl nějak strašidelný zážitek, ale proto, že je to opravdu zajímavé a já bych řekla i magické.

Tenkrát jsem chvíli pracovala pro jednu společnost a jezdila služebním vozem k pacientům a klientům domů. Ten den byl můj poslední u této firmy a bylo domluveno, že až k večeru skončím, zaparkuji auto před firmou a klíče včetně dokladů k vozu odevzdám na recepci.

Jak jsem tak jezdila od jednoho k druhému, přemýšlela jsem, jak to večer celé ukončím a napadlo mě podívat se do tašky, jestli mám vše připravené. Jenomže doklady od služebního vozu v ní nebyly! Tak to mě velmi překvapilo, protože jsem byla přesvědčena, že jsem je na 100% brala.

Zaparkovala jsem tedy u krajnice a podrobila tašku, auto, kapsy atd. velkému hledání. K mému údivu ale doklady nikde. Tak to je tedy opravdu nepříjemné, říkala jsem si. Vyřídila jsem tedy ještě jednoho klienta a rozhodla se zajet domů, jestli jsem je přece jenom někde nenechala. To přece není možné, copak se po nich slehla zem? A právě dnes, když je mám v pořádku vrátit!

Bohužel nebyly ani doma. Tak to už jsem začala být v koncích. Představovala jsem si, jak vedení firmy budu vysvětlovat, že jsem nepořádník a jejich doklady od vozu jsem prostě ztratila. Budu si sypat popel na hlavu, omlouvat se a modlit se, aby si nemysleli, že jsem nějaký podvodník a s doklady mám nedejbože nekalé úmysly. Bylo mi z toho docela na nic a každou chvíli jsem znovu a znovu obracela tašku naruby.

Blížil se konec mé „mise“ a čekala mě poslední klientka. Ohledně dokladů jsem už byla opravdu zoufalá a jak jsem se k ní blížila nenapadlo mě nic jiného, než se obrátit na své anděly. Prosila jsem je, ať udělají cokoliv, abych ty „papíry“ našla, jinak se budu opravdu cítit velmi špatně. Než jsem zaparkovala, celou dobu jsem je prosila. Moje poslední klientka má dceru, která je kartářka na „plný úvazek“. Když jsem s paní vše vyřídila a loučila se, najednou té dceři povídám, jak jsem hodně rozladěna ztrátou dokladů. Dívala se na mě a z košíku, který stál na polici v předsíni vzala červené jablíčko. Když mi ho dávala, řekla: „Nebojte, najdete je“.

Chvíli jsem na ni také „zírala“, vzala jablko, poděkovala a venku před domem opět v autě prohledala co se dalo. Tak a teď už musím jet. Doklady nikde, bohužel, budu muset nabídnout, že je nechám nějak na své náklady přidělat, nebo něco podobného. A tak jsem nastartovala a jela na „konečnou“.

Už byla docela tma, když jsem přijela na místo. Ještě chvíli jsem seděla v autě a přemýšlela, jak to tedy vysvětlím. Najednou mě něco „pobídlo“, že už nemám dumat a tak jsem popadla své věci, vystoupila a zamykala. V tom jsem na zadním sedadle zahlédla jablko od kartářky a hned mě napadlo, že ho tam nemohu nechat. Ještě jsem tedy odemkla a zadními dveřmi se natáhla pro jablíčko. A jak byla tma a svítily pouliční lampy, něco se zalesklo mezi dveřmi a sedadlem spolujezdece.

No páni!!!!!! Moje doklady!!! Byly tam v plné kráse. Tak to jsem si skoro sedla na … Já vím, že nejde o nic velkého, ale jsem přesvědčena, že takto může zázrak fungovat i v jiných záležitostech. Zajímavé také je, že pomoc většinou přichází „za pět dvanáct“ a potom, co jste vyčerpali většinu možností.

Byla jsem tak šťastná a ohromená, že jsem si opravdu sedla a děkovala svým andělům, protože tímto jsem mohla ukončit spolupráci s firmou s čistým štítem a bez nepříjemností, které by mě určitě čekaly.